Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele N. T. D., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 18 co 110/2001-22 ze dne 1. 6. 2001,
t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Stěžovatel podal dne 8. 8. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 10. 8. 2001. Návrh směřoval proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 18 co 110/2001-22 ze dne 1. 6. 2001. Napadeným usnesením bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 23 E 1413/99 Ústavní soud zjistil, že ve věci bylo podáno dovolání. Ústavní soud dále z předmětného spisu zjistil, že o dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením č.j. 20 Cdo 2195/2001-35 ze dne 18. 12. 2002 tak, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dříve než se může Ústavní soud zabývat věcným zkoumáním podaného návrhu, je povinen posoudit, zda jsou splněny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které jsou nezbytné pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V předmětné věci bylo napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušeno citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Z uvedeného je patrno, že ve věci dosud nebylo vydáno konečné rozhodnutí a stěžovateli zůstávají k dispozici zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně jeho práva.
Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh nepřípustný.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2003