III. ÚS 49/03
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. L. T., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. října 2002, sp. zn. 22 Ca 434/2001, mimo ústní jednání dne 1. dubna 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Muchou, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Opožděně podanou ústavní stížností, co do jiných podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. října 2002 (22 Ca 434/2001-43) a tvrdil, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva obsažená v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; navrhl proto, aby Ústavní soud výše označené rozhodnutí obecného soudu zrušil. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a její běh počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 72 odst. 2 zákona]. Ze zjištění Ústavního soudu (č. l. 7 spisu Ústavního soudu) vyplývá, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jak je vpředu označen, byl doručen stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci, dne 28. listopadu 2002 (čtvrtek) a ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 29. ledna 2003 (středa), tedy z hlediska lhůty k jejímu podání (§ 72 odst. 2 zákona) 63. den. Jestliže stěžovatel podal svou ústavní stížnost po uplynutí 60denní lhůty, bylo ji nutno posoudit jako opožděnou [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], a jako takovou odmítnout, jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 1. dubna 2003