III. ÚS 538/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J., I. a S. K., proti rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2002, sp. zn. 2 A 529/2002, a ze dne 30. srpna 2002, sp. zn. 2 A 530/2002, mimo ústní jednání dne 18. března 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Muchou, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Formálně vadnou ústavní stížností, označenou jako "odvolání Ústavnímu soudu České republiky", napadli stěžovatelé pravomocné rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2002 (2 A 529/2002-21) a ze dne 30. srpna 2002 (2 A 530/2002-23). Stěžovatelé, aniž by tvrdili porušení jakéhokoli ústavně zaručeného práva (svobody), brojili proti tomu, že jim byla vyplacena jednorázová peněžní částka ve výši 60.000,- Kč podle zák. č. 261/2001 Sb. z důvodu jejich účasti v národním boji za osvobození v době od 24. září 1944 do 5. května 1945 (tj. za sedm měsíců). Stěžovatelé poukázali na to, že sloužili v tehdejší jugoslávské armádě déle než 1 rok a náleží jim proto částka ve výši 120.000,- Kč. Stěžovatelé žádný procesní návrh stran ústavní stížnosti nevznesli.
Formální vady, které spočívaly v tom, že stěžovatelé nebyli zastoupeni advokátem (§ 30 odst. 1 zákona), k ústavní stížnosti nebyly přiloženy kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 zákona), ústavní stížnost nebyla předložena v potřebném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 2 zákona) a nebylo z ní patrno, čeho se jí stěžovatelé domáhají (§ 34 odst. 1 zákona), byly stěžovatelům vytknuty výzvou Ústavního soudu (č. l. 4 spisu), a současně jim byla k jejich odstranění stanovena 30denní lhůta.
Na základě výzvy stěžovatelé doplnili své podání o potřebný počet stejnopisů a doložili soudní rozhodnutí, která se týkala J. a I. K.; dále pak uvedli, že nemají finanční prostředky k úhradě nákladů právního zastoupení, a proto byla lhůta k odstranění vytknutých vad prodloužena do 12. února 2002 s poučením, že se mohou obrátit na Českou advokátní komoru o určení advokáta bez nároku na palmární odměnu a upozorněni, že pokud vady v takto prodloužené lhůtě neodstraní, bude jejich podání bez dalšího odmítnuto.
Ani v takto stanovené lhůtě stěžovatelé plnou moc právního zástupce nepředložili a dále neuvedli, čeho se svým návrhem domáhají . Nadto stěžovatel S. K. nedoložil kopii rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; pro neodstranění vytknutých vad bylo o jejich návrhu rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona)
V Brně dne 18. března 2003