III. ÚS 58/03
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2002, sp. zn. 22 Co 457/2002, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. srpna 1999, sp. zn. 14 C 36/99, mimo ústní jednání dne 26. května 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Muchou, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Formálně vadnou ústavní stížností napadl stěžovatel usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. srpna 1999 (14 C 36/99-179) a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2002 (22 Co 457/2002-190) a tvrdil, že těmito usneseními bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na přístup k soudu a na soudní ochranu, a proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí obecných soudů, jak shora jsou označena, zrušil.
Formální vada, která spočívala v tom, že stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), byla stěžovateli vytknuta výzvou Ústavního soudu (č. l. 6 spisu), kterou stěžovatel převzal dle doručenky 7. března 2003, a současně mu byla k jejímu odstranění stanovena 30denní lhůta.
V takto stanovené lhůtě stěžovatel plnou moc právního zástupce nepředložil a ani nepožádal o prodloužení uvedené lhůty (lhůta marně uplynula dne 7. dubna 2003), a proto o takto vadně podané ústavní stížnosti bylo pro neodstranění vytknutých vad rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona)
V Brně dne 26. května 2003