III. ÚS 86/03
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele F. S., zastoupeného Mgr. Š.S., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2002 sp. zn. 20 Co 596/2002 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. dubna 2002 sp. zn. 31 C 257/99, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudu a současně uvedl, že proti rozsudku soudu II. stupně podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR a kopii dovolání předložil. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ta je však nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2, § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Pro zjištění, že stěžovatel podal proti rozsudku soudu II. stupně dovolání k Nejvyššímu soudu ČR bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno [§ 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, sdělení Ústavního soudu publikované ve Sbírce zák. č. 32/2003].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2003