III. ÚS 89/03
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele P. D., zastoupeného JUDr. E. F., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 19. dubna 2002 č. j. 13 D 44/2002-19, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o pozůstalosti zemřelého V. M., nebylo však přihlédnuto k jeho pohledávce ve výši 4.404,-Kč s přísl. a s náklady řízení, když ji dědici neuznali. Poukázal na to, že o povinnosti jmenovaného bylo rozhodnuto soudem, byl nařízen i výkon rozhodnutí pro její vymáhání, dědicové neprokázali, že by došlo ke splnění povinnosti dlužníkem, a proto tím, že soud o jeho pohledávce v pozůstalostním řízení nerozhodl, se cítí dotčen v právu zaručeném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 4 a čl. 96 odst. 1 Ústavy. Poukázal na to, že mu soudní rozhodnutí v dědické věci nebylo ani doručeno. Předsedkyně senátu Okresního soudu ve Znojmě ve svém vyjádření ze dne 1. dubna 2003 uvedla, že v rozhodování o dědictví po zemřelém V. M. postupoval soud dle § 175k odst. 3, § 175m a § 175o odst. 1 občanského soudního řádu. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce, zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, byl-li podán někým zjevně neoprávněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 13 D 44/2002 a jeho rozhodnutí ze dne 19. dubna 2002 bylo zjištěno, že v řízení o dědictví po V. M., zemřelém 11. prosince 2001, stěžovatel nebyl jeho účastníkem, dědicové tvrzenou pohledávku za zemřelým neuznali a ta do pasiv dědictví zařazena nebyla (§ 175b, § 175k odst. 3, § 175m a § 175o občanského soudního řádu). S ohledem na výše uvedená zjištění nutno konstatovat, že stěžovatelem podaný návrh není návrhem osoby oprávněné, a proto bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2003