IV. ÚS 216/03
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. Č., zastoupeného JUDr. R. T., advokátem, směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2002, sp. zn. 10 To 123/02, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. května 2002, sp. zn. 2 T 118/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 14. dubna 2003 obdržel Ústavní soud podání označené jako ústavní stížnost, kterou se stěžovatel dožadoval zrušení rozsudku odvolacího soudu, kterým byl z důvodu odvolání obžalovaných zrušen rozsudek soudu prvého stupně a obžalovaní byli nově odsouzeni. Stěžovateli byl pro trestný čin loupeže, dle ustanovení § 234 odst. 1 a 2 lit. b) trestního zákona nově uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let.
Při shromaždování podkladů k rozhodnutí byl vyzván Krajský soud v Ústí nad Labem k zaslání spisu vedeného pod sp. zn. 2 T 118/2000. Dne 25. června 2003 bylo tímto soudem Ústavnímu soudu sděleno, že spis byl společně s dovoláním stěžovatele a dalších dvou odsouzených postoupen Nejvyššímu soudu ČR.
Plénum Ústavního soudu, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona", počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Uvedený postup Ústavního soudu se však nevztahuje na obnovu řízení.
Uvedené závěry pléna byly 3. února 2003 publikovány jako sdělení Ústavního soudu pod č. 32/2003 Sb.
S ohledem na tento závěr a na skutečnost, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností i dovolání, je ústavní stížnost podána předčasně, a proto ji Ústavní soud posoudil jako podání nepřípustné ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona a jako takovou ji odmítl dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 1. července 2003