IV. ÚS 358/03
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti L. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 8 Cmo 219/2002, ze dne 30. 5. 2002, a "dalších navazujících rozhodnutí", t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se svým podáním, které nemá náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) - Ústavnímu soudu doručeným dne 1. 7. 2003 a k poštovní přepravě předaným dne 30. 6. 2003 - napadá rozhodnutí vrchního soudu shora označené a "další navazující rozhodnutí", které blíže nespecifikuje. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 8 Cmo 219/2002, ze dne 30. 5. 2002, bylo stěžovateli, jak Ústavní soud zjistil dotazem u Krajského soudu v Ostravě, doručeno dne 28. 6. 2002. Tímto datem počala stěžovateli běžet 60 denní zákonná lhůta, uvedená v ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., k podání ústavní stížnosti. Jestliže tedy ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu podána, jak shora konstatováno, teprve dne 30. 6. 2003, stalo se tak evidentně po lhůtě zákonem stanovené pro její podání, a proto byla podle § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona odmítnuta, když ani lhůta 1 roku, uvedená v ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, jehož použití - aniž však byly uvedeny důvody - se stěžovatel domáhá, nebyla dodržena. Pro úplnost třeba dodat, že pokud stížnost napadá "navazující rozhodnutí", tato nebyla specifikována, a proto se jimi Ústavní soud nemohl zabývat.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2003 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj