IV. ÚS 478/03
Ústavní soud rozhodl dne 25. září 2003 o ústavní stížnosti obchodní společnosti R. spol. s r.o., zastoupené JUDr. V. K., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 7. 2003 čj. Ncp 3322/2002-67,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti ze dne 5. 9. 2003 směřující proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm 180/2001 (o určení neplatnosti odstoupení od smlouvy o dílo) jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Karlových Varech, stěžovatelka tvrdí, že tímto rozhodnutím byla odňata zákonnému soudci, a žádá, aby Ústavní soud napadené usnesení nálezem zrušil.
Ústavní soud zjistil z úředního záznamu (č.l. 4), že stěžovatelka podala dne 18. 8. 2003 proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, které Nejvyšší soud ČR vede pod sp. zn. 29 Odo 814/2003, a dosud o něm nerozhodl.
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Ze Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, plyne, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Také počátek běhu šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti bude počítán od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku a lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
S ohledem na souběh podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti a vzhledem k výkladu přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb. Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost považovat za předčasně podanou, a proto ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, odmítl z důvodu její nepřípustnosti, když důvod pro předložení věci senátu Ústavního soudu za účelem ověření podmínek pro postup ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, nebyl shledán.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 25. září 2003
JUDr. Miloslav Výborný soudce zpravodaj