ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. K., a M. K., oba zastoupeni JUDr. O. H., advokátem, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. června 2002, sp. zn. 7 Co 1544/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 27. března 2002, sp. zn. 4 C 591/2001, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Dne 2. října 2002 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost, kterou se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně. Ústavní soud se nejdříve zabýval formálními náležitostmi ústavní stížnosti a k věci si vyžádal spis vedený u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 591/2001. Z něj shledal, že napadené rozhodnutí bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 2. srpna 2002. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů, jejíž běh počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práv přiznává. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že ve své početné a obecně přístupné judikatuře (např. usnesení č. 64, svazek 6 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) opakovaně upozornil, že na rozdíl od obecných zásad pro počítání lhůt je tato úprava zákona úpravou speciální, podle níž je den doručení rozhodnutí již prvým dnem lhůty pro podání ústavní stížnosti. Pokud tedy bylo poslední rozhodnutí doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 2. srpna 2002, počala běžet zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tímto dnem. Lhůta tak vypršela v pondělí 30. září 2002, tedy den před podáním ústavní stížnosti k poštovní přepravě, ke kterému došlo podle poštovního razítka 1. října 2002. Jak Ústavní soud dále ze spisu zjistil, bylo ve věci podáno dovolání, o kterém nebylo doposud pravomocně rozhodnuto. Dovolání ve svém poučení odvolací soud připustil, proto by na ústavní stížnost bylo možno hledět i jako na nepřípustnou ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona, neboť stěžovatelé doposud nevyčerpali veškeré prostředky, které jim zákon k ochraně práv přiznává. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako podanou po lhůtě dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. b) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 16. ledna 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj