Ústavní soud se náležitě seznámil se všemi nezbytnými listinnými důkazy, které k tomu podle § 42 odst. 3 zákona vyžádal, zejména spisy 10 Ca 182/2000, 10 Ca 183/2000, 10 Ca 184/2000, 10 Ca 185/2000, 10 Ca 186/2000 a 10 Ca 187/2000 Krajského soudu v Českých Budějovicích, a spisem Ústavního soudu III.ÚS 246/01 vedeným v podobné věci, a dospěl k následujícím zjištěním a z nich plynoucím závěrům. Případem srovnatelným s těmi, které jsou předmětem této ústavní stížnosti, se zabýval třetí senát Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 246/01. Stěžovatel, S., brojil proti Krajskému soudu v Českých Budějovicích ústavní stížností pro zkrácení práva na spravedlivý proces, práva přímé účasti na správě věcí veřejných a práva na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů zaručených Ústavou nebo mezinárodní smlouvou. Napadeno bylo usnesení z 24. 10. 2000 č.j. 10 Ca 181/2000-24, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o zastavení řízení o správní žalobě ve věci změny rozestavěné stavby "skládka kalů z chemické úpravny vody JE ". Ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná bez věcného projednání podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona odmítnuta usnesením z 13.12. 2001 č.j. III.ÚS 246/01-14. V odůvodnění tohoto usnesení je mimo jiné uvedeno: Vznik účastenství občanských sdružení, jako zástupců občanů je v dané věci vázán na posouzení hmotněprávní podmínky, jejíž splnění se promítá v rovině procesní tak, že občanským sdružením vzniká nárok na to, aby byla informována o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních, u nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Pokud dané sdružení oznámí v takovém případě svůj zájem na účast v těchto řízeních, má postavení jeho účastníka (§ 70 zákona č. 114/1992 Sb.). Vznik účastenství je tedy vázán na posouzení, zda daná stavba má takový charakter, že mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že účastenství stěžovateli vzniknout nemohlo, neboť uvedený charakter předmětná stavba nemá, jak je patrno z vyjádření příslušných odborných orgánů (O.Ú.,), o jejichž správnosti není důvod pochybovat, a jež ostatně ani stěžovatel ve své žalobě nezpochybňoval. V této souvislosti nelze pominout ani ustálenou judikaturu Ústavního soudu podle níž výklad norem práva hmotného a jejich aplikace spadá do pravomoci příslušných orgánů a není proto v pravomoci Ústavního soudu, aby do jejich jurisdikční činnosti zasahoval jinak než za podmínek, jež vyplývají z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1., č. 5, Praha 1994). Tyto podmínky však ve věci posuzované ústavní stížnosti shledány nebyly. Ústavní soud si vyžádal rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 1999 (6 A 82/97), jímž stěžovatel podpůrně argumentuje v dané věci, a shledal, že ve věci tímto soudem projednávané šlo o jiné skutkové okolnosti již proto, že stavba jaderné elektrárny (změna nedokončené stavby - budovy pomocných provozů - oddělení čistících radioaktivních médií v JE), na rozdíl od stavby (skládky kalů z chemické úpravny vody v T. před jejím dokončením), byla zahrnuta do seznamu staveb posuzovaných v procesu E., (příloha č. 1 zákona č. 244/1992 Sb.). Při posuzování ústavní stížnosti proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích z 12.10.2000 č.j. 10 Ca 187/2000-39, ze 16.10.2000 č.j. 10 Ca 182/2000-31, 10 Ca 183/2000-33, 10 Ca 185/2000-37 a 10 Ca 186/2000 - 35 a z 20.12.2000 č.j. 10 Ca 184/2000-30 se Ústavní soud s právními názory zde vyslovenými ztotožnil. Z toho, co je obsaženo v odůvodněních napadených rozhodnutí lze usoudit, že dílčí změny při výstavbě se životního prostředí nijak nemohly dotknout, stejně jako tento dopad nemohla vyvolat změna termínu dokončení. To znamená, že změny projektu, o něž v projednávané věci jde, nepodléhají zvláštnímu typu řízení, kterým je posuzování vlivu stavby na životní prostředí. Orgán státu k tomu kompetentní také rozhodl, že charakter dotyčné dílčí změny při výstavbě je takového druhu, že toto zvláštní posouzení nevyžaduje. Za tohoto stavu takovéto řízení ať již podle zákona č. 114/1992 Sb. nebo zákona č. 244/1992 Sb. se vůbec nezahajuje a tak ani občanské sdružení nemůže být jeho účastníkem. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) a § 19 odst. 2 zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.
Proti usnesení odvolání není přípustné. V Brně dne 6. května 2003
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu