Autoritativní delimitaci zaměstnanců okresních úřadů v praxi popisuje Metodický pokyn k realizaci přechodu zaměstnanců okresních úřadů na územní samosprávné celky Ministerstva vnitra z 9. července 2002, jenž počítá s odmítnutím přechodu na územní samosprávný celek s ohledem na změnu místa výkonu práce ze strany části zaměstnanců rušených okresních úřadů a dovozuje pro takový případ možnost výpovědi ze strany okresního úřadu jako zaměstnavatele pro nadbytečnost vyvolanou organizačními změnami. Tentýž pokyn bere na vědomí potřebu změny druhu vykonávané práce a zdůrazňuje přitom nutnost dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Při neshodě rovněž zde připadá v úvahu výpověď daná zaměstnanci pro jeho nadbytečnost. Ministerstvo vnitra pro interní potřeby zvolilo takový výklad příslušných ustanovení zákona č. 320/2002 Sb., který postavení úředníků rušených okresních úřadů chrání nad ústavní či mezinárodní standard, což lze jen uvítat.
VII.
Námitky týkající se nedodržení právní formy poukazují na stručnost ustanovení zákona č. 320/2002 Sb., jež neodpovídají výslovně na každou otázku. Není například zřejmé, do jaké míry, pokud vůbec, jsou pro Ministerstvo vnitra závazné návrh přednosty rušeného okresního úřadu a doporučení ředitele krajského úřadu. Také chybí nástin řešení neshod mezi návrhem přednosty a doporučením ředitele. Úkoly ředitele krajského úřadu a očekávání, jemuž je vystaven, přitom nejsou snadné, ředitel má hájit současně zájem kraje i zájem státu při výkonu státní moci krajem i při kontrole obcí a měst při jejich výkonu státní moci.
Spornou se jeví také povaha jednotlivých rozhodnutí ministerstva o autoritativní delimitaci zaměstnanců rušených okresních úřadů na kraje, města a obce. Nejlépe lze charakterizovat rozhodnutí - ať už jsou přijímána hromadně pro celé okresy či kraje nebo odděleně pro jednotlivé odbory a oddělení a jednotlivá města či obce - jako souborné právní akty, nejde však o akty normativní, neboť přinášejí úpravu právních poměrů přesně určených fyzických (delimitovaní úředníci) a právnických (příslušné kraje, pověřená města a obce) osob. Pramenem práva zůstávají pouze ustanovení zákona č. 320/2002 Sb.
Zákon č. 320/2002 Sb. nestanoví přesnější pravidla, jaký brát zřetel na dohody podle bodu 3 při přípravě a vydávaní rozhodnutí o autoritativní delimitaci. Je zjevné, že autoritativní delimitace by se tak jako tak uskutečnila v rozsahu, který odpovídá množství převáděné agendy, bez ohledu na takový konsensus. Přesto zákonodárce dohody mezi zaměstnancem, státem (reprezentovaným okresním úřadem) a územním samosprávným celkem umožnil. Tím otevřel prostor pro řešení, které zúčastněným nejvíce vyhovuje. Vzhledem k předem zřejmému rozsahu převodu výkonu státní správy na územní samosprávné celky není důvod k obavám, že by územní samosprávný celek, jenž vstřícně uzavíral delimitační dohody, zůstal znevýhodněn.
Nerovnoprávnost hrozí snad v těch případech autoritativní delimitace, kdy se agenda rozděluje nikoli podle lidnatosti spravovaného území, ale podle zvláštností jeho území, obyvatelstva, hospodářství a kulturního a sociálního zázemí. Promítnutí těchto skutečností nemusí vždy úplně odpovídat společenským potřebám, a pak hrozí vznik nerovnosti mezi jednotlivými územními samosprávnými celky. Žádaný zásah Ústavního soudu v obavě z takových případů se však jeví jako předčasný a přehnaný.
Rozhodnutí o autoritativní delimitaci je přezkoumatelné u soudu. Jako rozhodnutí orgánu státní (veřejné) správy, jímž se rozhoduje o oprávněních a povinnostech právních subjektů (dotčených úředníků-zaměstnanců i příslušných krajů, měst a obcí), podléhá soudní kontrole podle čl. 36 odst. 2 Listiny, neboť zákon č. 320/2002 Sb. ani jiný zákon rozhodnutí ministerstva ze soudního přezkumu výslovně nevylučuje. Vzhledem k pravděpodobnému dotčení základních práv a svobod a základních zásad organizace státu by takové vyloučení zřejmě odporovalo Listině a Ústavě.
VIII.
Po posouzení projednávaného případu a rozboru věci z hlediska souladu ustanovení zákona č. 320/2002 Sb. s ústavním pořádkem dospěl Ústavní soud k závěru, že autoritativní uložení výkonu veřejné moci územním samosprávným celkům vyplývající z napadených ustanovení zákona včetně delimitace pracovníků je slučitelné s Ústavou. Způsob financování výkonu státní moci územními samosprávnými celky za předpokladu, že státní příspěvek bude dostatečně vysoký ke splnění uložených úkolů, nepředstavuje ohrožení autonomie územních samosprávných celků podle Ústavy a Charty místní samosprávy. V autoritativní delimitaci pracovníků zrušených okresních úřadů nelze spatřovat nucenou práci. Právní nástroje uzákoněné v souvislosti se zrušením okresních úřadů a přenesením výkonu státní správy na orgány pověřených územních samosprávných celků jsou z ústavního hlediska akceptovatelné.
Napadená ustanovení zákona č. 320/2002 Sb. nebyla shledána v rozporu s ústavním pořádkem, jak pro přijetí derogačního nálezu vyžaduje čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky č. 1/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 395/2001 Sb., a proto Ústavní soud návrh skupiny senátorů na zrušení bodů 2, 5, 6, 7, 8, 9 a 11 čl. CXVII zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítl.