Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti R. V., zastoupeného JUDr. J. A., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 30 Cdo 40/2004-121 ze dne 16. 2. 2004, rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 14 Co 17/2003-87 ze dne 27. 2. 2003 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově č.j. 7 C 22/2001-63 ze dne 1. 10. 2002, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 5. 2004, brojí proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 30 Cdo 40/2004-121 ze dne 16. 2. 2004, jímž bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 14 Co 17/2003-87 ze dne 27. 2. 2003, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prostějově č.j. 7 C 22/2001-63 ze dne 1. 10. 2002 určující stěžovatele otcem nezl. K. I. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy ČR.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. To znamená, že pouze v případě, jestliže návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.
V daném případě Ústavní soud zjistil, že proti napadeným rozhodnutím obecných soudů 1. a 2. stupně podal stěžovatel ústavní stížnost doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 6. 2003, která je vedena u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 317/03. K téže spisové značce pak doručil podání ze dne 21. 5. 2004 (doručené 24. 5. 2004), jímž uvedenou ústavní stížnost rozšířil i proti citovanému rozsudku Nejvyššího soudu.
Podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je návrh nepřípustný v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná. Podle ustanovení § 27 odst. 2 cit. zákona je řízení zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu. Řízení o ústavní stížnosti proti napadeným rozhodnutím soudů 1. a 2. stupně bylo tedy zahájeno již dne 9. 6. 2003, kdy byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost vedená pod sp. zn. II. ÚS 317/03, rozšířená pak i proti rozhodnutí Nejvyššího soudu. Meritornímu projednání a rozhodnutí ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 313/04 tak brání zmíněná překážka věci zahájené (litispendence) ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í : Proti usnesen Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2004
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj