Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. Š., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, čj. 7 Ads 17/2003 - 70, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2002, čj. 41 Ca 213/2001 - 26,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, předaným k poštovní přepravě dne 26. 1. 2004, napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí a požádal o přezkoumání svého případu.
Ústavní soud se nejdříve zabýval formálními náležitostmi podaného návrhu. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy [§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Stěžovateli bylo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, čj. 7 Ads 17/2003 - 70, tedy rozhodnutí o posledním opravném prostředku, doručeno dne 23. 7. 2003, lhůta 60 dnů tak nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána po lhůtě, stanovené pro její podání.
Protože nebyly splněny formální předpoklady, nemohl se Ústavní soud zabývat obsahem ústavní stížnosti.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nepožadoval odstranění vad podání, spočívajících mj. v absenci povinného právního zastoupení stěžovatele v řízení před Ústavním soudem [ust. § 30 zákona o Ústavním soudu].
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako podanou po lhůtě [ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2004
JUDr. František Duchoň soudce Ústavního soudu