Ústavní soud České republiky rozhodl dne 9. února 2004 soudcem zpravodajem, JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D. ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. Š., zastoupeného JUDr. E. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 4 To 284/2002,
t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 2. 2004 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, neboť se domnívá, že jím bylo zasaženo do jeho základního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Výše citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 4. 2002, č. j. 20 T 1/2002 - 144, tak, že odvolací soud zrušil v napadeném rozsudku celý výrok o trestu a nově stěžovateli uložil podle § 148 odst. 1 trest. zákona trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, dále mu povolil podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 trest. zákona podmíněný odklad výkonu tohoto trestu na zkušební dobu 2 (dvou) roků. Dále stěžovateli odvolací soud ve výroku uložil dle § 59 odst. 2 trest. zákona, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení zaplatil Finančnímu úřadu v Kopřivnici škodu způsobenou trestným činem. Ve zbytku zůstal napadený rozsudek soudu I. stupně nezměněn.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku k ochraně práva, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti ( § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě (poslední opravný prostředek, jenž zákon k ochraně práv stěžovatele poskytuje) byl stěžovateli doručen dne 13. 2. 2003 a jeho právní zástupkyni dne 14. 2. 2003. Je tedy zřejmé, že šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula, tedy stěžovatelem podaný návrh byl podán po uplynutí zákonné lhůty.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2004
Eliška Wagnerová soudce zpravodaj