Spisová značka
I. ÚS 683/04
ECLI
ECLI:CZ:US:2004:1.US.683.04
Datum rozhodnutí
10. 11. 2004
Datum podání
15. 10. 2004
Forma rozhodnutí
Usnesení
Soudce zpravodaj
Ivana Janů
Význam
4
Výsledek řízení
odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Navrhovatel
STĚŽOVATEL - FO
Napadený akt
rozhodnutí soudu
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků, právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
poplatek/soudní

znění ke dni rozhodnutí

I. ÚS 683/04

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. L., zastoupené Mgr. M. V., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2004, č. j. E 4265/2003-28, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností doručenou ústavnímu soudu dne 15. 10 2004 napadla stěžovatelka usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2004, č. j. E 4265/2003-28 (dále jen "usnesení"), kterým nebylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků. V usnesení byla rovněž stěžovatelka poučena o tom, že proti němu není odvolání přípustné.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné prostředky.

Proto Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), včetně podmínek podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, kdy je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Ústavní stížnost není přípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva. Podle právní úpravy obsažené v zákoně č. 99/1963 Sb. občanském soudním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), je proti usnesení, které stěžovatelka ústavní stížností napadla, přípustné odvolání.

Poučení Obvodního soudu pro Prahu 5 o nepřípustnosti odvolání, které se dostalo stěžovatelce v napadeném usnesení, je nesprávné. To nicméně stěžovatelku možnosti podání odvolání nezbavuje. Naopak, obsahuje-li rozhodnutí nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení (§ 204 odst. 2 o. s. ř.).

Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo ani podle 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu možné, aby bylo vyhověno návrhu stěžovatelky na náhradu nákladů jejiho právního zastoupení.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2004

JUDr. Ivana Janů soudce zpravodaj

Text je zveřejněn tak, jak jej publikuje NALUS, databáze Ústavního soudu. Nejde o autentické znění. Zobrazit v NALUS.

Štěpán Paulík, Czech Constitutional Court decisions dataset, CC BY 4.0.