III. ÚS 171/04
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. května 2004 ve věci navrhovatelky H. M., o návrhu ze dne 17. března 2004, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í
Dne 18. března 2004 obdržel Ústavní soud podání, jímž se na něj navrhovatelka obrátila s blíže popsanými výhradami ve své exekuční věci. Navrhovatelka byla Ústavním soudem vyzvána k odstranění vad návrhu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy a poučena ve smyslu § 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že neodstranění vad návrhu v dané lhůtě je důvodem k jeho odmítnutí. Výzvu převzala dle dodejky dne 8. dubna 2004. Dle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do novelizace provedené zák. č. 83/2004 Sb., je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. K ústavní stížnosti musí být připojena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Fyzické a právnické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Nejsou-li odstraněny vady návrhu ve lhůtě k tomu stanovené, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 4, § 30 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. a)]. Navrhovatelka v určené lhůtě vady návrhu neodstranila. Z tohoto důvodu se jím Ústavní soud, vázán citovaným zákonem, nemohl věcně zabývat. Připomíná, že jakožto orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci ([zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě condicio sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů. S ohledem na uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku usnesení obsaženo. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 3. května 2004