III. ÚS 354/03
Ústavní soud rozhodl dne 8. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele R. Ň., zastoupeného J. J., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Dávkové komise ministra práce a sociálních věcí ze dne 1. července 1999 zn. Slov. DK 460 829 439, rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 8. prosince 2000 č. j. 32/43435, rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 28. března 2001 č. j. 32-13196/2001, a rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí ČR ze dne 20. března 2003 č. j. 2003/9546-32, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 11. července 2003, se stěžovatel s poukazem na tvrzené dotčení v ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 1, čl. 14 odst. 1, 2 a 4, čl. 26 odst. 3, čl. 30 odst. 1, 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí.
Na základě telefonického dotazu u pracovnice Ministerstva práce a sociálních věcí JUDr. B. bylo zjištěno, že rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí ČR ze dne 20. března 2003 č. j. 2003/9546-32 bylo odesláno doporučeně stěžovateli dne 24. března 2003. K následnému telefonickému dotazu uvedla pracovnice České pošty ve Vranovcích paní J. H., že stěžovatel převzal dne 25. března 2003 doporučenou zásilku č. 03443, odeslanou z poštovního úřadu Praha 28, když odesílatel zásilky není v evidenci veden.
Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona). V předmětné věci bylo napadené rozhodnutí doručeno stěžovateli dne 25. března 2003, pročež jím začala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti. Pokud stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 11. července 2003, nezbývá než konstatovat, že byla podána evidentně po uplynutí zákonem stanovené lhůty, když tentýž závěr lze učinit i vůči ostatním v záhlaví označeným rozhodnutím, jejichž doručení stěžovatel ve svém návrhu nezpochybnil.
Výše uvedená lhůta je nepřekročitelná a její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit. Proto Ústavnímu soudu za této situace nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona, jako návrh podaný opožděně, tj. po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2004