III. ÚS 382/04
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. A. M. zastoupené advokátem JUDr. A. Z. advokátem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 5 To 30/02, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 11 Tvo 10/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 15. 6. 2004 brojila stěžovatelka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 5 To 30/02, v němž mělo být rozhodnuto, že soudce JUDr. P. Z. není vyloučen z vykonávání úkonů vůči stěžovatelce, jakož i proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 11 Tvo 10/2004, jímž měla být zamítnuta stížnost stěžovatelky proti citovanému usnesení vrchního soudu. Dle názoru stěžovatelky byl těmito rozhodnutími porušen čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
S ohledem na skutečnost, že k uvedenému návrhu nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva (§ 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval Ústavní soud stěžovatelku, aby uvedenou vadu ve lhůtě 10 dnů odstranila s tím, že pokud tak neučiní, bude daný návrh odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Dle poštovní doručenky stěžovatelka tuto výzvu převzala prostřednictvím svého právního zástupce dne 23. 8. 2004.
Protože na tuto výzvu stěžovatelka nijak nereagovala, resp. vady svého návrhu ve stanovené lhůtě (a ani k dnešnímu dni) neodstranila, Ústavnímu soudu nezbylo, než jej podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2004