Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek J.G. a K.H., zastoupených JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem se sídlem Strakonice, Bezděkovská 65, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 1. 2005, čj. 5 Co 2537/2004 - 1667, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelky svou ústavní stížností podanou na poště dne 6. 4. 2005, navrhly zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 7. 2004, čj. 5 C 666/97 - 1407.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, mj. se zabýval jeho přípustností. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 [Sbírka nálezů a usnesení, sv. 19, nález č. 111, str. 79]. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS")].
Podle § 75 odst. 1 ZÚS je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ).
Soudní řízení ve věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 C 666/97 dále pokračuje, a i když napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích je z hlediska formálního pravomocný, není jím ještě pravomocně ukončen spor mezi stěžovatelkami a žalobkyní. Z toho plyne, že stěžovatelky mají možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení. Teprve v případě, kdy by - podle názoru stěžovatelek - konečné rozhodnutí ve věci narušilo jejich základní práva, mohly by se domáhat nápravy prostřednictvím ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž se mohl zabývat meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) ZÚS].
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2005
JUDr. František Duchoň soudce Ústavního soudu