Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Sünkel Schrauben GmbH, se sídlem Weischau 16, D-96242 Sonnefeld, SRN, zastoupené JUDr. Michalem Rezkem, advokátem se sídlem Brno, Tomáškova 19, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 27. 1. 2005, čj. 35 Co 196/2004 - 49, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelka svou ústavní stížností, podanou Ústavnímu soudu dne 9. 5. 2005, navrhla zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 12. 2003, čj. 19 C 102/2003 - 30.
Ústavní soud nejprve zkoumal přípustnost návrhu. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 [Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 19, str. 79]. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS")].
Podle § 75 odst. 1 ZÚS je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ).
Ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci je sice pravomocný, ale není jím ještě pravomocně ukončen spor mezi stěžovatelkou a žalovaným. Soudní řízení ve věci vedené před Okresním soudem Děčíně pod sp. zn. 19 C 102/2003 dále pokračuje. Z toho plyne, že stěžovatelka má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení. Teprve v případě, pokud by - podle názoru stěžovatelky - konečné rozhodnutí ve věci narušilo její základní ústavně zaručená práva, mohla by se stěžovatelka domáhat nápravy prostřednictvím ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) ZÚS].
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2005
JUDr. František Duchoň soudce Ústavního soudu