Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. O. Č., zastoupeného Mgr. Ivanou Mádrovou, advokátkou se sídlem Sokolská tř. 21, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozhodnutí Policie ČR, Okresní úřad vyšetřování Karviná, ze dne 21. 2. 2001, zn. OVKI-726/2000-04, a proti sdělení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 30. 5. 2005, č.j. 1 NZN 2679/2005-20, t a k t o :
Ústavní stížnost s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozhodnutí Policie ČR, Okresní úřad vyšetřování Karviná, ze dne 21. 2. 2001, zn. OVKI-726/2000-04, o odložení věci, "které ve spojení s navazujícími sděleními orgánů činných v trestním řízení tvoří jeden logický celek" a proti sdělení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 30. 5. 2005, č.j. 1 NZN 2679/2005-20, "kterým byl podnět k výkonu dohledu nad postupem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci odložen jako nedůvodný". Stěžovatel dále navrhuje zakázat "příslušným orgánům veřejné moci, aby v porušování práva a svobody pokračovaly a ukládá jim, aby obnovily stav před porušením, zejména, aby nepokračovaly v průtazích v této věci a neprodleně v ní konaly". Stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud "předběžným opatřením uložil příslušnému orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval, tj. aby nezpůsoboval další průtahy v řízení". Stěžovatel v ústavní stížnosti - po obsáhlé genezi skutkové věci (poznámka: od podání trestního oznámení Policii ČR, Správě Severomoravského kraje, dne 3. 10. 2000 přes sdělení okresní státní zástupkyně v Karviné ze dne 13. 2. 2001, zn. 2050/2001, odložení věci okresním vyšetřovatelem ze dne 21. 2. 2001, informaci o postupu v občanskoprávním řízení, odložení věci PČR-SKPV, Okresní ředitelství Karviná, ze dne 27. 8. 2004, č.j. ORKA-476/HK-02-2004, sdělení okresní státní zástupkyně v Karviné ze dne 27. 12. 2004, zn. ZN 2050/2001, odložení podnětu krajskou státní zástupkyní ve stanovisku ze dne 10. 2. 2005, č.j. 1 KZN 7026/2005, sdělení vrchního státního zástupce ze dne 23. 2. 2005, zn. 8 VZN 621/2005, až k ústavní stížností napadenému sdělení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 30. 5. 2005, zn. 1 NZN 2679/2005-20) tvrdí, že došlo k porušení ustanovení § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, 3, 4, 5, 6, § 30 odst. 1, § 52, § 157 odst. 1, odst. 2 a), b), § 147 odst. 1, § 157 odst. 1, odst. 2 a), b), § 159 a) odst. 1 trestního řádu a čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 3 a odst. 4, čl. 34 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR přísluší Ústavnímu soudu rozhodovat o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Ve výše uvedené věci dospěl Ústavní soud k závěru, že odložením podnětu k výkonu dohledu nad postupem Vrchního státního zastupitelství nebylo porušeno žádné základní právo stěžovatele. Za porušení základního práva nelze totiž považovat situaci založenou tím, stěžovatel zvolil cestu trestního řízení "vzhledem k tomu, že obvyklý způsob komunikace, tj. dle platných směrnic Dolu Darkov, nestačil k uplatnění mých existujících práv ke zlepšovacím návrhům". Jeho věc byla orgány Policie a státního zastupitelství řádně projednána a sdělení orgánů Policie i Nejvyššího státního zastupitelství bylo náležitě odůvodněno.
Uvedený závěr je v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu (srov. II. ÚS 361/96, I. ÚS 84/99, I. ÚS 386/05).
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Za tohoto stavu se Ústavní soud dalšími stěžovatelovými návrhy a tvrzeními nezabýval.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2005
Ivana Janů v.r. předsedkyně senátu Ústavního soudu