Stěžovatelka v doplnění své ústavní stížnosti také odkazuje na nález II.ÚS 173/95, ve kterém Ústavní soud uvedl, že "záznam do katastru, vzhledem k jeho definici, má deklaratorní charakter, neboť potvrzuje nebo upravuje zapsané vlastnické vztahy. Odmítnutí provedení záznamu do katastru nemovitostí je tedy jiným opatřením správního orgánu (orgánu veřejné moci), kterým může být porušeno základní právo občana." Stěžovatelka má s ohledem na tento právní názor Ústavního soudu za to, že odmítnutím provedení záznamu vedlejším účastníkem včetně odmítnutí odejmutí možnosti obrany proti tomuto postupu ze strany Nejvyššího správního soudu bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K tomu opět Ústavní soud musí uvést, že ať již bylo odmítnutí provedení záznamu vedlejším účastníkem oprávněné či ne (zkoumání této skutečnost spadá do působnosti obecných soudů, nikoli Ústavního soudu), k odejmutí soudního přezkumu tohoto postupu vedlejšího účastníka nedošlo ze strany Nejvyššího správního soudu, nýbrž bylo způsobeno procesním pochybením stěžovatelky, o kterém pojednal Ústavní soud výše.
S ohledem na skutečnost, že Ústavní soud neshledal v postupu Nejvyššího správního soudu, jehož rozhodnutí bylo ústavní stížností napadeno, žádné porušení základních práv stěžovatelky, daných ústavními zákony, nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ústavní stížnost stěžovatelky podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2005
JUDr. Ivana Janů předsedkyně senátu