Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Nykodýmem ve věci podání M. J., bez právního zastoupení, směřujícího proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. října 2004, č. j. 20 Co 78/2004-50, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 21. ledna 2004 podání stěžovatelky směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. října 2004, č. j. 20 Co 78/2004-50. Tímto rozsudkem byl změněn rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. prosince 2003, č. j. 5 C 197/2003-31, tak, že žaloba žalobkyně (stěžovatelky), aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni 6.000 Kč, byla zamítnuta. Žalobkyni byla stanovena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1.000 Kč, a dále náklady odvolacího řízení ve výši 6.595 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného. Stěžovatelka ve svém podání namítala porušení základního práva, zakotveného v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a dále porušení § 424 občanského zákoníku. V podání "protestovala" proti citovanému rozsudku a namítala nesprávné právní posouzení věci. Podle stěžovatelky bylo prokázané, že žalovaný stále protiprávně zasahuje do vlastnického práva stěžovatelky a snaží se ji o něj připravit. V závěru podání požádala stěžovatelka Ústavní soud o "výjimku", aby bylo v jejím případě upuštěno od zastupování advokátem vzhledem k jejímu nízkému starobnímu důchodu.
Podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Stěžovatelka nebyla především právně zastoupena ve smyslu § 30 odst. 1 zákona. Ústavní soud proto stěžovatelku dopisem ze dne 2. února 2005 (stěžovatelce doručen dne 4. února 2005) vyzval k odstranění vad podání, k čemuž jí stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy. Informoval stěžovatelku o tom, že zákon o Ústavním soudu ani jiný právní předpis Ústavnímu soudu neumožňují udělení požadované výjimky z povinného právního zastoupení. Současně Ústavní soud stěžovatelku upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu § 43 zákona.
Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula. Z tohoto důvodu nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 16. března 2005
JUDr. Jiří Nykodým soudce zpravodaj