III. ÚS 437/05
Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatelů 1) V. Š. a 2) P. K., zastoupených JUDr. Václavem Vápeníkem, advokátem se sídlem 150 00 Praha 5, Elišky Peškové 13, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2005 č. j. 29 Co 176/2005-80, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Navrhovatelé, kteří se domáhali zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že se napadeným řízením a usnesením soudu cítí dotčeni v právu na spravedlivý proces, jakož i v právech zakotvených v čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, uvedli, že soud I. stupně vyhověl jejich návrhu na odklad výkonu rozhodnutí, stanovil dobu odkladu ve smyslu § 266 obč. soudního řádu, Krajský soud v Praze však toto rozhodnutí změnil, aniž se zabýval důvody vedené exekuce, vzal zřetel pouze na tvrzení oprávněné, je jako povinné nevyslechl, i když to povaha předmětu sporu vyžadovala a § 253 odst. 1 obč. soudního řádu umožňoval. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatelé dovolávají, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze přezkoumal dle § 212 a § 214 odst. 2 písm. c) obč. soudního řádu rozhodnutí soudu I. stupně, který k návrhu povinných odložil výkon rozhodnutí do doby pravomocného skončení řízení o jejich dovolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2003 č. j. 29 Co 701/2002-50 a opodstatněně shledal, že odvolání oprávněného je důvodné. Ve svém rozhodnutí, s poukazem na znění § 266 odst. 1 a 2 a § 243 obč. soudního řádu vyložil důvody, pro které lze výkon rozhodnutí odložit, jakož i okolnosti, pro něž tyto důvody v předmětné věci neshledal a pro které vyslovil, že nesdílí stanovisko soudu I. stupně, obsažené v usnesení, kterým soud návrhu na odklad vyhověl. Odvolací soud se vyčerpávajícím způsobem vypořádal právě s tvrzeními uplatněnými povinnými, tj. stěžovateli, v návrhu na odklad výkonu rozhodnutí, a proto na odůvodnění jeho usnesení lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. listopadu 2005