Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2005 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti J. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2005, č. j. 36 C 68/2005-4,
t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel podal u Krajského soudu v Praze návrh označený jako "žaloba", jímž napadal usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2005, č. j. 36 C 68/2005-4, kterým byla odmítnuta stěžovatelova žaloba pro zmatečnost. Stěžovatel žádal, aby jeho věc byla předána Ústavnímu soudu, což Krajský soud v Praze učinil podáním, jež bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 6. 9. 2005.
Z kopie usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2005, č. j. 36 C 68/2005-4, vyplývá, že stěžovatel byl poučen, že toto usnesení lze napadnout odvoláním.
Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany práv jednotlivce. Ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2005, č. j. 36 C 68/2005-4, které bylo možno napadnout odvoláním je proto nepřípustná.
Ústavní soud již výše připomněl podmínky přípustnosti ústavní stížnosti, která je zásadně přípustná k projednání Ústavním soudem až poté, kdy stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv jednotlivců, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci obecného soudnictví, vstupuje na scénu Ústavní soud přezkoumávající postup soudů toliko z hlediska zachování ústavnosti. Námitky napadající rozhodovací postup, jímž krajský soud rozhodl o žalobě pro zmatečnost, měl stěžovatel uplatnit nejprve v řádném opravném prostředku dostupném v systému obecného soudnictví, tedy podat odvolání. Pokud tak neučinil, nevyužil všech procesních prostředků k ochraně svého práva; taková situace Ústavnímu soudu nedovoluje meritorní přezkum jeho návrhu. Vzhledem k tomuto evidentnímu závěru shledal Ústavní soud nadbytečným vyzývat stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti, které mj. spočívaly v absenci právního zastoupení.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 16. září 2005
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj