III.ÚS 540/04
Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu
III. ÚS 540/04
Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci navrhovatelky H. B., zastoupené JUDr. Vlastou Bruknerovou, advokátkou se sídlem 602 00 Brno, Žlutý kopec 10, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. června 2004 č. j. 29 Ca 56/2004-86, t a k t o : Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í Navrhovatelka, která se domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. června 2004 č. j. 29 Ca 56/2004-86, jímž byl zamítnut návrh na přiznání odkladného účinku žaloby ze dne 20. prosince 2003, odůvodnila ústavní stížnost tím, že se označeným rozhodnutím cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázala na podanou žalobu, směřující proti rozhodnutí správního orgánu, a uvedla, že pokud by nebyl přiznán její odkladný účinek, došlo by provedením plánované a povolené výstavby jednosměrné asfaltové vozovky v ulici Veverkova ke zhoršení obslužnosti domů, tím ke snížení ceny nemovitostí, které na označené ulici vlastní, a tak k nenahraditelné újmě na jejím majetku. S rekonstrukcí vozovky, která má mj. znamenat její zúžení ze 7 m na 4,5 m a omezení oboustranného provozu na provoz jednosměrný, nesouhlasila spolu s dalšími vlastníky nemovitostí v průběhu stavebního řízení, na jejich námitky nebyl vzat zřetel, proto byla proti rozhodnutí správního orgánu podána žaloba a návrh na přiznání jejího odkladného účinku. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Ca 56/2004 a jeho stížností napadeného usnesení ze dne 18. června 2004 zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal tvrzení žalobců, o něž opírali návrh na přiznání odkladného účinku žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (o stavebním povolení rekonstrukce povrchu označených místních komunikací) a s poukazem na obsah § 73 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jí odkladný účinek nepřiznal, když důvodně konstatoval, že žalobci, a tedy i stěžovatelka, opodstatněnost tvrzení nenahraditelné újmy, jež by jim vznikla výkonem žalobou napadeného rozhodnutí, neprokázali (§ 153 odst. 1, § 167 obč. soudního řádu). Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně, dne 13. ledna 2005