Přes uvedené však považuje Ústavní soud po zhodnocení provedeného procesu jako celku za nezbytné výslovně prohlásit porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, plynoucího z čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť to byla právě délka řízení, která mnohonásobně zvýraznila nepříznivý dopad nesprávného postupu soudu na počátku řízení. Své rozhodnutí přitom neučinil ultra petitum, nýbrž byl veden právním názorem vysloveným Evropským soudem při lidská práva v rozsudku ve věci Kadlec a další proti České republice k otázce interpretace vůle a projevu ve vyjádření petitu ústavní stížnosti (viz Soudní judikatura, přehled rozsudků ESLP, č. 4, 2004).
Jak Ústavní soud konstatoval již v nálezu sp. zn. III. ÚS 70/97 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 96), pokud ústavní stížnost napadá pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci pro porušení základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), má důvodnost takovéto argumentace za následek kasaci pouze tehdy, jestliže průtahy v řízení ovlivnily nedodržení dalších ústavních principů řádného procesu nebo aplikaci hmotných ústavních práv, samotné průtahy v řízení tedy nejsou důvodem kasačního nálezu, jejich existenci však Ústavní soud v souladu s ustanovením § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (podle něhož může ústavní stížnosti zčásti vyhovět a zčásti ji zamítnout) vysloví ve výroku nálezu.
Ústavní soud však zdůrazňuje, jak to učinil již v jednom ze svých předchozích nálezů sp. zn. IV. ÚS 628/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 128), že jeho závěr o porušení práva stěžovatelky na projednání věci v přiměřené lhůtě není pouhou akademickou konstatací. Byť se tímto závěrem postup obecných soudů nenapraví, může mít pro stěžovatelku právní význam. K jeho obsahu pak Ústavní soud zaujal stanovisko v nálezu sp. zn. III. ÚS 75/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č. 140), dle něhož stran zjištěného porušení práva stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů přitom nejde o kognici s čistě akademickými důsledky, neboť se jedná o zásah relevantní z toho pohledu, kdy se dané konstatování jako způsobilý právní titul může projevit v právní sféře stěžovatele v souvislosti s uplatněním nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dojde-li ke splnění (prokázání) ostatních tímto zákonem předpokládaných podmínek, nutných ke vzniku nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Uvedený právní názor potvrdil Ústavní soud i v nálezu sp. zn. I. ÚS 296/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 107).