III. ÚS 97/05
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 24. května 2005 ve věci navrhovatele J.M., zastoupeného Mgr. Dušanem Doubkem, advokátem Advokátní kanceláře Vokůrka a Doubek, se sídlem V. P. Čkalova 26, 160 00 Praha 6, o návrhu ze dne 21. února 2005, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Dne 22. února 2005 obdržel Ústavní soud podání, jímž se na něj navrhovatel obrátil s tvrzením, že ve věci jeho vyhošťovaní vazby je porušováno ústavně zaručené základní právo na osobní svobodu. Navrhovatel byl Ústavním soudem opakovaně vyzván k odstranění vad návrhu. Po druhé výzvě byl Ústavnímu soudu následně doručen přípis Mgr. Dušana Doubka, v němž jmenovaný advokát sdělil, že mu bylo dne 1. dubna 2005 v předmětné věci doručeno opatření České advokátní komory č. j. 1172/05, kterým byl určen k poskytování právních služeb stěžovateli. Současně požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu za účelem obstarání si podkladů týkajících se věci stěžovatele. V reakci na uvedené podání Ústavní soud prodloužil lhůtu k odstranění vad návrhu do 15. května 2005 s výslovným upozorněním, aby v téže lhůtě byla předložena řádná plná moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem, a to s poukazem na § 29 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel byl rovněž opět ve smyslu § 43 odst. 1 písm. a) citovaného zákona poučen o tom, že neodstranění vad návrhu v dané lhůtě je důvodem k jeho odmítnutí. Výzva byla převzata dle dodejky shora uvedenou advokátní kanceláří dne 18. dubna 2005. K odstranění vad návrhu, ve lhůtě Ústavním soudem určené, nedošlo. Ústavní soud se tudíž návrhem, v důsledku toho, že navrhovatel předmětnou vadu v určené lhůtě neodstranil, nemohl věcně zabývat. Připomíná, že jakožto orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů. S ohledem na uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 24. května 2005