IV. ÚS 118/05
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. R. a o ústavní stížnosti M. S., obou bez právního zastoupení, proti rozsudku Okresního soudu Karviné ze dne 19. 3. 2004, čj. 9 T 9/2004-44, takto:
Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností předanou k poštovní přepravě dne 2. 3. 2005 a doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 3. 2005 domáhal se stěžovatel zrušení shora uvedeného rozsudku Okresního soudu v Karviné s tvrzením, že tento rozsudek ve výroku, jímž byl stěžovateli uložen podle § 247 odst. 1 tr. zákona za použití § 57 odst. 1 a 2 tr. zákona samostatný trest vyhoštění z území České republiky na dobu dvou let, je nesouladný s ústavním právem stěžovatele, neboť týž žije s družkou, která očekává narození dítěte stěžovatelem zplozeného, pročež v případě stěžovatelova vyhoštění byla by mu odebrána možnost na výchově tohoto dítěte se podílet. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 3. 2005 se stěžovatelka "připojila" k podané ústavní stížnosti; k jejímu odůvodnění předložila shodná tvrzení jako stěžovatel a připojila kopii svého těhotenského průkazu.
Ústavní soud si vyžádal od Okresního soudu v Karviné stejnopis napadeného rozhodnutí, dále i doklad o tom, zda bylo ve věci podáno odvolání a jak bylo rozhodnuto odvolacím soudem a na podkladě ústavních stížností samotných, jakož i všech shromážděných podkladů rozhodl tak, že obě ústavní stížnosti odmítl z důvodů dále vyložených.
Především nutno konstatovat, že obě ústavní stížnosti jsou podány opožděně, neboť jimi napadený rozsudek soudu prvého stupně, vyhlášený dne 19. 3. 2004, byl stěžovateli doručen dne 31. 3. 2004 (zjištěno z fotokopie dodejky). Ježto ústavní stížnost je možno podat pouze ve lhůtě 60 dnů od doručení jí napadeného rozhodnutí [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], kterážto lhůta je propadná, nemůže již z tohoto důvodu Ústavní soud přikročit k přezkumu ústavní stížností napadeného rozhodnutí. Ústavní stížnost je též nepřípustná, neboť stěžovatel proti napadenému rozsudku soudu prvého stupně nevyužil opravné prostředky, které mu právní řád dává a dával k dispozici; právě využití těchto procesních prostředků je přitom předpokladem k přípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel sice napadl nyní stěžovaný rozsudek odvoláním (do protokolu po jeho vyhlášení), avšak toto odvolání výslovně vzal zpět při veřejném zasedání, které k jeho projednání provedl Krajský soud v Ostravě dne 13. 5. 2004. Pokud pak jde o ústavní stížnost podanou stěžovatelkou, tato musí být odmítnuta též proto, že ji adresuje Ústavnímu soudu osoba neoprávněná, neboť žádné ústavní právo stěžovatelky napadeným rozhodnutím zasaženo nebylo.
Ústavní soud proto podané ústavní stížnosti odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) c) a e) zákona o Ústavním soudu, a to aniž by vyzýval stěžovatele a stěžovatelku k odstranění vad podaných ústavních stížností (např. nedostatek právního zastoupení), neboť na závěrech Ústavního soudu o nemožnosti přistoupit k věcnému přezkumu naříkaného rozhodnutí by odstranění těchto vad nemohlo ničeho změnit.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2005
JUDr. Miloslav Výborný, v.r. soudce zpravodaj