Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti I. S., zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Frankem, Traubova 22, Brno, proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 1 Nt 108/2004, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 6 To 105/2004, ze dne 13. 10. 2004, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 15. 6. 2005 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 6 To 105/2004, ze dne 13. 10. 2004 a rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 1 Nt 108/2004.
Výše uvedenými rozsudky mělo údajně dojít k zásahu do základních lidských práv a svobod, jež jsou stěžovateli garantovány Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") v čl. 7 odst. 2. Dále mělo dojít též k zásahu do ustanovení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání, jakož i čl. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost nesplňuje požadavky kladené na tento typ podání zákonem o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel I. S. je občanem Moldavské republiky, jíž má být vydán k trestnímu stíhání pro trestný čin podvodu dle ustanovení článku 122 odst. 1 trestního zákona Moldavské republiky. Neoprávněným pronájmem bytu na dobu jednoho roku se měl údajně stěžovatel bezdůvodně obohatit o částku 360,- USD.
Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel opakovaně odmítá nařčení z uvedeného trestného činu s tím, že se jedná pouze o účelově vykonstruované obvinění. Dále uvádí, že v roce 1992 se zúčastnil bojů o připojení Moldavska k Rumunsku, přičemž stál na straně Rumunů. V letech 2000 až 2001 se stal členem ochranky u Křesťansko demokratické národní fronty. Z uvedených důvodů se měl také ve své zemi stát cílem persekuce.
III.
Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. K tomu konstatuje, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení lhůty k jejímu podání. Dle ustanovení § 72 odst. 3, odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Předmětná ústavní stížnost byla doručena Ústavnímu soudu dne 15. 6. 2005 s tím, že k poštovní přepravě byla podána dne 14. 6. 2005. Ústavní soud si za účelem ověření zachování lhůty pro podání ústavní stížnosti vyžádal kopii doručenky rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zjistil, že stěžovateli bylo doručeno dne 27. 10. 2004 a jeho právnímu zástupci dne 2. 11. 2004.
Z výše uvedeného plyne, že Ústavnímu soudu v předmětné věci nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, ovšem vzhledem k závažným okolnostem případu lze předpokládat, že v případě meritorního přezkumu, by patrně bylo nutno zohlednit nález Ústavního soudu I. ÚS 752/02 (Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 30. Vydání 1 Praha : C. H. Beck 2003.), jímž došlo k upřednostnění práva ze smluv o ochraně lidských práv před závazky plynoucími z Evropské úmluvy o vydávání.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. 9. 2005
Michaela Židlická soudce zpravodaj