Ústavní soud rozhodl dne 24. srpna 2005 o ústavní stížnosti R. M., zastoupeného JUDr. O. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 6 To 18/2004, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. 16 T 39/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 4. 11. 2004, doplněnou podáním ze dne 7. 2. 2005, stěžovatel napadl shora označené rozsudky obecných soudů, kterými byl uznán vinným trestným činem loupeže podle ustanovení § 234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 tr. zákona ve spolupachatelství podle ustanovení § 9 odst. 2 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, když tvrdil, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 11. 2004 a ze dne 1. 6. 2005 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti rozsudku Městského soudu v Praze napadeného ústavní stížností i dovolání, které bylo shledáno důvodným, a že Nejvyšší soud ČR zrušil usnesením ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 7 Tdo 246/2005-I. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 6 To 1/2004, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. 16 T 39/2003, a Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Za situace, kdy ústavní stížností napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze byla zrušena, tato právně neexistují a nemohou být předmětem ústavního přezkumu. Ústavní soud tedy ústavní stížnost směřující proti neexistujícím rozhodnutím posoudil jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 per analog. zákona o Ústavním soudu) a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2005
Miloslav Výborný, v.r. soudce zpravodaj Za správnost vyhotovení: Táňa Jůzová