Hlasoval jsem pro přijatý výrok, tedy pro zrušení ustanovení § 1 písm. h) zákona č. 590/2004 Sb.; moje odlišné stanovisko směřuje tudíž pouze proti odůvodnění citovaného nálezu.
Důvodem hlasování pro vyhovění nebylo moje přesvědčení, že by odejmutím dalšího platu byla dobově ohrožena nezávislost soudcovského rozhodování. V postupu zákonodárce, který opakovaně, formálně jednorázově, ale přitom de facto natrvalo a toliko na základě v podstatě obecně formulovaných důvodů, bez důvodu zvláště závažného, usiluje o změnu daných platových pravidel, spatřuji formu porušení obecné zásady právní pacta sunt servanda a neproporcionální protiústavní zásah do legitimního očekávání těch, pro něž byly již určité podmínky na dobu neurčitou formulovány.
Moje hlasování v tomto případě naopak dle mého nevylučuje, že by k odnětí dalšího platu ze zvláště závažných důvodů, určitých okolností a skutečně jednorázově mohlo ústavně konformním způsobem dojít (viz též moje odlišné stanovisko k nálezusp. zn. Pl. ÚS 34/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 38, nález č. 138; vyhlášen pod č. 355/2005 Sb.).
V podrobnostech odkazuji na svoje odlišné stanovisko k odůvodnění nálezusp. zn. Pl. ÚS 43/04(tentýž svazek téže sbírky, nález č. 139; vyhlášen pod č. 354/2005 Sb.)
2. Odlišné doplňující stanovisko soudce Miloslava Výborného k odůvodnění nálezu
Odůvodnění přijatého nálezu přiléhavě rozvádí právní závěry, k nimž dospěl Ústavní soud v nálezusp. zn. Pl. ÚS 11/02; pro uvedený nález jsem nehlasoval a své odlišné stanovisko jsem spolu s dalšími soudci Ústavního soudu publikoval (srov. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 30, nález č. 87).
Ačkoliv nemám žádný vážný důvod od tehdejšího svého odlišného názoru ustupovat, hlasoval jsem nyní pro přijetí vyhovujícího nálezu především z dále uvedených důvodů.
Nálezsp. zn. Pl. ÚS 11/02byl vzdor názoru čtyř disentujících soudců přijat a byl řádně vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 2. července 2003 pod č. 198/2003 Sb. Přitom i z tehdejšího mého odlišného stanoviska zcela zjevně vyplývá, že jsem neměl (a nemám) naprosto žádné pochybnosti o té části jeho nosných důvodů, dle které "Nemá-li se sám Ústavní soud jako ústavní orgán, tj. orgán veřejné moci, dopouštět libovůle, jejímuž zákazu je sám také podroben, neboť i Ústavní soud, či právě on, je povinen respektovat rámec ústavního státu, v němž je výkon libovůle orgánů veřejné moci striktně zapovězen, musí se cítit vázán svými vlastními rozhodnutími, která může svou judikaturou překonat jen za určitých podmínek. Tento postulát lze přitom charakterizovat jako podstatnou náležitost demokratického právního státu...". V odlišném stanovisku formulovaném společně se soudcem Pavlem Varvařovským jsem za základní důvod nesouhlasu s výrokem nálezusp. zn. Pl. ÚS 11/02označil neexistenci důvodů pro opuštění názoru Ústavním soudem vyjádřeného v nálezu publikovaném pod č. 321/2000 Sb. ve stejné věci. Jinak řečeno důvodem mého nesouhlasu bylo přesvědčení, že podmínky pro změnu předcházející judikatury Ústavního soudu naplněny nebyly; to však byl názor zastávaný jen malou menšinou pléna Ústavního soudu.
Při mém plném souhlasu se shora citovanou částí odůvodnění uvedeného nálezu nemohl jsem nyní zaujmout jiné stanovisko než s výrokem nálezu souhlasící, a to právě proto, že v posuzované věci nebyla naplněna žádná z možností, za nichž by se Ústavní soud mohl a směl bez dopuštění libovůle odchýlit od své předcházející judikatury, tedy i od nálezusp. zn. Pl. ÚS 11/02, jakož i od nálezusp. zn. Pl. ÚS 43/04a nálezusp. zn. Pl. ÚS 34/04. Shodně jako v odlišných doplňujících stanoviscích k odůvodnění nálezůsp. zn. Pl. ÚS 43/04asp. zn. Pl. ÚS 34/04vyjadřuji přesvědčení, že byť jsem s nálezemsp. zn. Pl. ÚS 11/02nesouhlasil, považuji respekt k němu za hodnotu, která nemůže být popírána.