Jak plyne z výše uvedeného zjištěného skutkového stavu, nařízeného ústního jednání dne 25. 1. 2005 se zúčastnil jako předseda senátu JUDr. H. [zastupující předseda kárného senátu - viz obsah přiložených listin (JUDr. B. a další)], který nebyl původně členem senátu. Z obsahu přiložených listin též vyplynulo, že stěžovatelka nebyla informována, že k výše uvedené změně v osobě předsedy senátu došlo, a to ani prostřednictvím vývěsky, ani v rámci konaného ústního jednání. Důvodně tak předpokládala, že se ústního jednání účastní jako předseda senátu JUDr. R. V této souvislosti nelze též přehlédnout, že nový předseda senátu JUDr. H. byl pověřen vedením řízení pouhých 55 minut před počátkem jednání, takže je zřejmé, že se na ně ani řádně nemohl připravit.
Jak již bylo výše uvedeno, s odkazem na judikaturu Ústavního soudu za součást základního práva na zákonného soudce je třeba považovat i právo na vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci z důvodu jejich podjatosti. Toto ústavně zaručené právo je konkretizováno ve vztahu k navrhovatelce v kárném řízení ve věcech státních zástupců v ustanovení § 10 odst. 3 ZŘSSZ ("... Důvod podjatosti podle odstavců 1 a 2 může uplatnit též soudce nebo státní zástupce, proti němuž se řízení vede, i navrhovatel. ...").
V této souvislosti bylo nutné reflektovat, že ústavně zaručené základní právo na zákonného soudce v sobě obsahuje požadavek, aby jeho adresát (v dané věci stěžovatelka coby účastník kárného řízení v postavení navrhovatelky) měl možnost se seznámit se složením soudu, který v jeho věci rozhoduje, a to za účelem potenciální možnosti realizace svého práva na vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci z důvodu jejich podjatosti formou vznesení námitky podjatosti. Pokud dojde ke změně v určeném složení senátu, přičemž o tom není informován účastník řízení, který důvodně vychází z toho, že v jeho věci jedná senát ve složení původně určeném, je mu znemožněno realizovat své právo na vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci z důvodu podjatosti jako jednoho z komponentů ústavně zaručeného práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny. Pak dochází k porušení základního práva na zákonného soudce.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud výše vymezenému požadavku práva na zákonného soudce - ve smyslu práva na vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci z důvodu podjatosti - nedostál, nezbylo Ústavnímu soudu než dovodit, že v dané věci bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny.
Dalšími výhradami stěžovatele vyloženými v naraci jeho návrhu se Ústavní soud již nezabýval, neboť v důsledku shora zjištěných důvodů zakládajících kasaci napadeného rozhodnutí to považoval za nadbytečné.
Proto Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušil [§ 82 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poněvadž od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, Ústavní soud - se souhlasem účastníků - od něho upustil.