Ústavní soud rozhodl dne 11. května 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti ČEPRO, a. s., se sídlem Dělnická 213, 170 04 Praha 7, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem AK Císař, Češka, Smutný a spol., Dlouhá 39, 110 00 Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2005, č. j. 12 Cmo 69/2005-62, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, č. j. 61 Ro 4395/2004 - 36, a platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2004, č. j. 61 Ro 4395/2004-9,
t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í : I. Ústavní stížností podanou dne 5. 5. 2006 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí obecných soudů. Jak stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, napadeným platebním rozkazem jí bylo uloženo zaplatit částku 348.223.955,30 Kč společně s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 1.232.383 Kč, avšak odpovědným orgánům stěžovatelky se platební rozkaz "nedostal do rukou a o jeho vydání neměly tušení". Podaný odpor stěžovatelky Městský soud v Praze dne 12. 1. 2005 odmítl jako podaný opožděně a tento závěr byl potvrzen také rozhodnutím Vrchního soudu v Praze. Stěžovatelka dále uvedla, že o nápravu se pokusila ještě podáním dovolání k Nejvyššímu soudu ČR ze dne 18. 8. 2005, přičemž téhož dne podala také ústavní stížnost, poněvadž nebylo jisté, zda posledním prostředkem nápravy je v daném případě usnesení Vrchního soudu v Praze. Ústavní soud tuto stížnost podle sdělení stěžovatelky vede pod sp. zn. IV. ÚS 535/05.
Nejvyšší soud však v mezidobí posoudil usnesením ze dne 22. 2. 2006 podané dovolání jako nepřípustné. Stěžovatelka proto uvedla, že z opatrnosti, pro případ, že by předchozí ústavní stížnost byla formálně odmítnuta z důvodu nevyčerpání mimořádného prostředku, podává novou ústavní stížnost. Touto novou ústavní stížností napadá stejná rozhodnutí, vůči kterým namítá porušení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II.
Před tím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Samotná stěžovatelka v ústavní stížnosti připustila, že proti stejným rozhodnutím, která napadá nyní podanou ústavní stížností, již uplatnila dne 18. 8. 2005 ústavní stížnost. Řízení o této stížnosti se nadále vede pod sp. zn. IV. ÚS 535/05 a jak soudce zpravodaj zjistil, nebylo ve věci dosud rozhodnuto.
Pokud stěžovatelka nyní posuzovanou ústavní stížnost zaměřila proti stejným rozhodnutím jako stížnost předchozí, o níž je nadále vedeno řízení, je tím dána jedna z procesních překážek zahájení nového řízení, spočívající v litispendenci. Podle ust. § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je návrh nepřípustný v případě, že Ústavní soud v téže věci již jedná. Jinak řečeno, zahájení řízení o nové ústavní stížnosti brání překážka věci již zahájené. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v mezidobí Nejvyšší soud ČR posoudil usnesením, které však stěžovatelka novou ústavní stížností nenapadla, dovolání stěžovatelky jako nepřípustné. Nová ústavní stížnost je tedy co do předmětu a svým rozsahu totožná s ústavní stížností, o níž se již vede řízení.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2006
Eliška Wagnerová, v.r. soudce zpravodaj