Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti Ing. P.Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.5.2006, sp. zn. Ncd 299/2006-230, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
Od ů v o d n ě n í :
Podání, označené jako ústavní stížnost, obdržel Ústavní soud dne 14.8.2006, aniž by však byl stěžovatel zastoupen advokátem na základě řádné plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vedl a vede - jen v roce 2006 k dnešnímu dni 15 věcí - se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem) volí, ačkoli byl opakovaně a mnohokrát o této podmínce řízení poučen, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon u podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. I. ÚS 790/04, sp. zn. II. ÚS 82/05, sp. zn. I. ÚS 169/05, sp. zn. IV. ÚS 190/05 nebo sp. zn. III. ÚS 243/05).
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého zjištění, že dříve poskytnutá poučení soudu řádně informovala stěžovatele, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení pro každé nové a nové konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci např. sp. zn III. ÚS 59/06, IV. ÚS 168/06, III. ÚS 201/06 a mnoho dalších) tudíž Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2006
Vojen Güttler v.r. soudce zpravodaj