Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Stavebního bytového družstva Olomouc, se sídlem Olomouc 10, U Kovárny 540/44, PSČ: 770 10, zastoupeného JUDr. Liborem Koňaříkem, advokátem se sídlem Olomouc, Tř. 8. května 450/8, PSČ: 772 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2006, čj. 5 Cmo 143/2006 - 181, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností ze dne 10. 8. 2006 navrhl zrušení shora uvedeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2006, čj. 28 Cm 174/99 - 107.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, mj. se zabýval přípustností návrhu. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 [Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 19, nález č. 111, str. 79]. Podle uvedeného principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ).
Soudní řízení ve věci vedené před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 174/99 dále pokračuje. Krajský soud v Ostravě sice usnesením ze dne 11. 1. 2006 odmítl žalobu podanou proti stěžovateli, ale Vrchní soud v Olomouci jeho usnesení změnil tak, že se "žaloba neodmítá". I když toto usnesení Vrchního soudu v Olomouci je z hlediska formálního pravomocné, není jím ještě pravomocně ukončen spor mezi žalobcem a žalovaným stěžovatelem. Z toho plyne, že stěžovatel bude mít možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu řízení probíhajícího před obecnými soudy. Teprve v případě, pokud by - podle názoru stěžovatele - konečné rozhodnutí ve věci narušilo jeho základní ústavně zaručená práva, mohl by se stěžovatel domáhat nápravy prostřednictvím ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2006
František Duchoň soudce Ústavního soudu