Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. V., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29.8.2005, sp. zn. 16 Cad 64/2005, a blíže nespecifikovaným rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení v Praze a Okresní správy sociálního zabezpečení v Sokolově, takto:
Ústavní stížnost s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Dne 3.1.2006 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako "stížnost na rozhodnutí soudů, ČSSZ Praha a OSSZ Sokolov o zpětné vrácení částečného invalidního důchodu".
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29.8.2005, sp. zn. 16 Cad 64/2002, byla podle § 46 odst. 1 písm. d/ zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen "s.ř.s."), odmítnuta žaloba stěžovatele, podaná proti "blíže neurčenému" rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení. Z připojených listin se podává, že rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno 12. 9. 2005, a že proti němu nebyla podána kasační stížnost, jelikož se nezdařilo s potřebným předstihem (před ukončením běhu lhůty k jejímu podání) založit zastoupení advokátem.
Ústavní stížnost je nepřípustná, event. i opožděná.
Podle § 43 odst. 1 písm. b/ a e/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání nebo jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány.
Vzhledem k řečenému je významné, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyužil procesní prostředek, který měl k dispozici, a to tzv. kasační stížnost upravenou v § 102 a násl. s.ř.s. Podání kasační stížnosti nebylo vázáno na povinné zastoupení stěžovatele advokátem (§ 105 s.ř.s.); v případě, že stěžovatel splňuje podmínky uvedené v § 35 odst. 7 tohoto zákona, může mu být i po podání kasační stížnosti na jeho návrh advokát soudem ustanoven.
I kdyby ústavní stížnost nebyla nepřípustná (§ 75 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu), byla by podána opožděně; napadené usnesení bylo doručeno 12. 9. 2005, zatímco ústavní stížnost byla podána až 3. 1. 2006. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní soud proto ústavní stížnost soudcem zpravodajem odmítl (§ 43 odst. 1 písm. b/, e/ zákona o Ústavním soudu).
Za těchto okolností již Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2006
Vladimír K ů r k a v. r. soudce zpravodaj