IV. ÚS 190/06
Ústavní soud rozhodl dne 1. srpna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele B. V., zastoupeného JUDr. Vladimírem Gelbičem, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2, Jugoslávská 11, ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2006 č. j. 1 Co 259/2005-26 a Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2005 č. j. 32 C 79/2004-16, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Stěžovatel navrhl zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že soudem I. stupně nebylo vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, soud II. stupně odvolání nevyhověl, čímž mu, dle jeho přesvědčení, bylo odepřeno právo na právní pomoc v řízení před soudy, jakož i na veřejné projednání věci bez průtahů a v jeho přítomnosti. Uvedl, že se u soudu domáhá ochrany osobnosti a náhrady částky 100.000,- Kč, když žalobu podal proti psychiatrovi. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu usnesení Městského soudu v Praze č. j. 32 C 79/2004-16 bylo shledáno, že stěžovatel v žalobě na ochranu osobnosti, podané proti znalci, který byl přibrán v rámci trestního řízení a který jej vyzval k osobní účasti na vyšetření, požádal o přiznání osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Vzhledem k tomu, že se žalobou domáhal uložení povinnosti znalci upustit od zasílání listovních zásilek, v nichž jej vyzýval k dostavení se k psychiatrickému vyšetření, dále pak omluvy a zaplacení částky 100.000,- Kč znalcem, který žalobce již k účasti na vyšetření vyzval, dospěl soud I. stupně k opodstatněnému zjištění, že v dané věci jde u navrhovatele zřejmě o bezúspěšné uplatňování práva - proto na straně žalobce nejsou dány důvody pro osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst. 1, a tedy ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů dle § 30 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud II. stupně pak přezkoumal odvoláním napadené usnesení v souladu s § 212 občanského soudního řádu a důvodně je svým rozhodnutím ze dne 6. 1. 2006 č. j. 1 Co 259/2005-26 potvrdil. Proto zásah do práv, kterých se navrhovatel v ústavní stížnosti proti citovaným rozhodnutím soudů dovolává, zjištěn nebyl. Pro výše uvedené byl návrh stěžovatele ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. srpna 2006