53. V dané věci tak bylo nutno přijmout závěr, kterému výkladu dát přednost. Nebylo přitom možné v souvislosti s posuzovanou věcí ignorovat, že - jak již bylo uvedeno - jazykový výklad představuje především prvotní přiblížení se k aplikované právní normě a je spíše pouze východiskem pro objasnění jejího smyslu a účelu. Proto s ohledem na specifika dané věci - kdy argument doslovnou dikcí předpisu zůstal v posuzovaném případě osamocen - bylo namístě důvodně dát oproti takovému výkladu přednost výše uvedenému souboru argumentů nevázajícímu se na pouhé doslovné znění daného ustanovení, ale pohlížejícímu na dané ustanovení v souvislostech širších. To znamená, že nejdříve dochází ke stanovení konkrétní paušální částky poplatku ve vztahu k obecně určeným subjektům v obecně závazné vyhlášce, přičemž v konkrétní situaci nelze poplatníka nutit k uhrazení poplatku určeného paušální částkou bez jeho souhlasného projevu vůle; v tomto směru je tak "na dohodě" ("dohoda" ve smyslu daného ustanovení, nikoli dohoda v tom klasickém slova smyslu coby synonymum pro smlouvu), zda se v tom kterém případě bude aplikovat poplatek stanovený procentní sazbou nebo paušálně.
54. Ústavní soud tak přisvědčil tvrzení navrhovatele - byť na základě jiné argumentace než navrhovatelem uplatňované - že nelze stanovit paušální částku poplatku ad hoc a že obce mají sazbu paušálu v obecně závazné vyhlášce konkrétně vymezit s tím, že na "dohodě" s poplatníkem bude toliko otázka, zda se v jeho případě aplikuje poplatek stanovený procentní sazbou nebo paušálně. Tím, že napadené ustanovení vyhlášky výše uvedené interpretační závěry nerespektovalo - a svěřilo až správci poplatku právo stanovit poplatek po dohodě s poplatníkem paušální částkou - je nutno je shledávat i v tomto směru jako rozporné s ustanovením § 6 odst. 3 věty druhé ve spojení s ustanovením § 14 zákona o místních poplatcích.
VI.
55. S ohledem na tyto argumenty již nebylo potřeba zabývat se posledním bodem testu ústavněprávního přezkumu obecně závazných vyhlášek, totiž zkoumáním vyhlášky z hlediska její rozumnosti.
56. Proto Ústavní soud rozhodl, že napadené ustanovení čl. 5 odst. 2 obecně závazné vyhlášky města Ostrov č. 2/2004 o místním poplatku ze vstupného je v rozporu s čl. 104 odst. 3 Ústavy a ustanoveními § 35 zákona o obcích č. 128/2000 Sb. a § 6 odst. 3 ve spojení s § 14 a 15 zákona o místních poplatcích č. 565/1990 Sb., a zrušil je dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.