Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. února 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Pavla Vyžrala, soudního exekutora se sídlem, Brožíkova 6, 370 01 České Budějovice, zastoupeného JUDr. Vladimírem Folprechtem, advokátem se sídlem Jeremiášova 18, 370 01 České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 8 Co 43/2006, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 34 Nc 6099/2003,takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti, která byla zaslána Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť se domnívá, že obecné soudy porušily jeho základní práva garantovaná čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Výše citovaným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, vyjma výroku I., který nebyl odvoláním napaden.
Napadeným usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích zastavil exekuci nařízenou dříve usnesením téhož soudu. Učinil tak k podnětu soudního exekutora pro bezvýslednost poté, co se mu nepodařilo zjistit žádný majetek povinné, který by pokryl alespoň náklady exekuce. Povinné mimo jiné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů, přičemž neshledal podmínky pro uložení této povinnosti oprávněnému. Právní argumentaci Okresního soudu v Českých Budějovicích převzal i soud odvolací a nepřijal tak námitky odvolatele poukazující na krácení jeho ústavních práv. Soud uvedl, že exekutor neprováděl exekuci "zdarma", soudem I. stupně mu bylo přiznáno právo na náhradu vzniklých nákladů a usnesení o povinnosti povinné k náhradě nákladů exekuce je samostatným titulem, který exekutor může použít v budoucnu (tj. poté, kdy povinná bude disponovat opět majetkem).
Dne 12. 9. 2006 přijalo plénum Ústavního soudu stanovisko, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, kterým je první senát Ústavního soudu při posouzení dané věci vázán. Ústavní soud se v něm vyslovil, že "není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému." Ústavní soud se v odůvodnění tohoto stanoviska vyjádřil ke všem námitkám, které i v nyní posuzované ústavní stížnosti vznesl stěžovatel, přičemž je hodnotil jako neopodstatněné. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že po přijetí shora uvedeného stanoviska nelze navazovat na závěry, které byly vysloveny v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 372/04, na který stěžovatel odkazuje.
Vzhledem k výše uvedenému proto nezbylo Ústavnímu soudu než návrh stěžovatele dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2007
Ivana Janů předsedkyně senátu