Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Bc. P. R., zastoupeného Evou Karasovou, advokátkou v Brně, Štefánikova 64, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16.8.2001, sp.zn. 10 T 33/2000, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25.11.2005, sp.zn. 6 Nt 543/2002, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.3.2006, sp.zn. 3 To 46/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Namítal, že jimi bylo zasaženo do jeho základních práv, zejména do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy a práva na to, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby podle čl. 40 odst. 3 Listiny.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ze spisu Městského soudu v Brně sp.zn. 6 Nt 543/2002, který si Ústavní soud vyžádal, se zjišťuje, že napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16.8.2001, sp.zn. 10 T 33/2000, nabyl právní moci rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 15.3.2002 (viz č.l. 11 spisu Městského soudu v Brně). Napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.3.2006, sp.zn. 3 To 46/2006, kterým bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25.11.2005, sp.zn. 6 Nt 543/2002, a bylo podle § 283 písm. d) tr. řádu rozhodnuto o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení (poslední procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje), převzal stěžovatel dne 14. června 2006 (viz doručenka na č.l. 114 spisu Městského soudu v Brně), takže konec lhůty k podání ústavní stížnosti připadl na den 14. srpna 2006 (pozn.: dne 13. srpna 2006 byla neděle).
Ústavní stížnost podal stěžovatel Ústavnímu soudu osobně dne 25. září 2006, tedy zjevně po lhůtě stanovené pro její podání zákonem.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písmeno b) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.
Ústavní soud v této souvislosti pro úplnost poznamenává, že citovaný rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16.8.2001, sp.zn. 10 T 33/2000, stěžovatel napadl ústavní stížností již v roce 2002. Stížnost, vedená pod sp.zn. III. ÚS 405/02, byla podle spisového lustra Ústavního soudu usnesením ze dne 9.10.2003 pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2007
Vojen Güttler v.r. soudce zpravodaj