Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Stanislavem Brtníkem, advokátem se sídlem Ostrava, Dr. Šmerala 2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 9 Co 302/2003, usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 125 E 781/2001, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 10 Co 1574/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka podala dne 23. 8. 2004 návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, který si sepsala sama. Napadla v něm rozhodnutí různých obecných soudů, vydaná v řízeních na sobě nezávislých. Proto Ústavní soud usnesením ze dne 6. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 513/04, rozhodl o vyloučení návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 9 Co 302/2003, k samostatnému projednání a rozhodnutí. Tento návrh stěžovatelka postupně rozšířila i proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 125 E 781/2001, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 10 Co 1574/2003.
II.
Ze spisu Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově (dále jen "okresní soud") bylo zjištěno, že usnesením ze dne 11. 1. 2002, čj. 125 E 781/2001 - 12, nařídil proti povinné stěžovatelce výkon rozhodnutí prodejem věcí movitých. Toto usnesení potvrdil krajský soud usnesením ze dne 31. 3. 2003, čj. 9 Co 302/2003 - 31, a toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 13. 5. 2003.
Usnesením ze dne 14. 8. 2003, čj. 125 E 781/2001 - 44, okresní soud stěžovatelce, jako povinné, nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Odvolání proti tomuto usnesení okresní soud odmítl jako opožděné, usnesením ze dne 17. 9. 2003, čj. 125 E 781/2001 - 49. Toto usnesení okresního soudu potvrdil krajský soud usnesením ze dne 30. 4. 2004, čj. 10 Co 1574/2003 - 65.
Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 10. 2. 2005, čj. 20 Cdo 2203/2004 - 79, odmítl dovolání stěžovatelky proti usnesení krajského soudu ze dne 30. 4. 2004. Usnesením ze dne 10. 2. 2005, čj. 20 Cdo 2204/2004 - 81, odmítl dovolání stěžovatelky proti usnesení krajského soudu ze dne 31. 3. 2003.
III.
K tomu, aby ústavní stížnost mohla být meritorně projednána,ve smyslu ust. § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být splněny určité formální předpoklady. Musí být zejména podána včas, osobou k tomu oprávněnou, musí se jednat o stížnost přípustnou a Ústavní soud musí být k jejímu projednání příslušný.
Podle § 72 odst. 3 zákona Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta počíná dnem následujícím po doručení rozhodnutí, přičemž za poslední procesní prostředek se považuje řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Pokud stěžovatelka podala dne 20. 8. 2004 k poštovní přepravě ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 31. 3. 2003, čj. 9 Co 302/2003 - 31, doručenému jí dne 13. 5. 2003, učinila tak zjevně opožděně.
Dále se Ústavní soud zabýval stěžovatelkou napadenými rozhodnutími, vydanými ve věci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Z usnesení okresního soudu ze dne 17. 9. 2003, čj. 125 E 781/2001 - 49, které stěžovatelka výslovně nenapadá, jednoznačně vyplývá, že její odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků muselo být odmítnuto jako opožděné. Krajský soud v usnesení ze dne 30. 4. 2004, čj. 10 Co 1574/2003 - 65, zcela srozumitelně a dostatečně odůvodnil, z jakých důvodů potvrdil zmíněné usnesení okresního soudu ze dne 17. 9. 2003 o odmítnutí odvolání. Ústavní soud neshledává na uvedeném postupu obecných soudů nic protiústavního, k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky tedy nedošlo.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl, v části jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu [§ 43 odst. 1 písm. b) ] a v části jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2007
Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu