Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně v právní věci navrhovatele Ing. J. K., právně zastoupeného JUDr. J. S., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 21. 11. 2006, č.j. 60 Ca 5/2006-14, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností stěžovatel brojí proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec (dále jen "krajský soud") ze dne 21. 11. 2006, č.j. 60 Ca 5/2006-14, kterým bylo prohlášeno hlasování při volbách do zastupitelstva obce J. ve dnech 20. 10. 2006 až 21. 10. 2006 za neplatné. Krajský soud své rozhodnutí zdůvodnil tak, že volebním stranám Sdružení nezávislých kandidátů DIALOG a volební straně Sdružení nezávislých kandidátů DOHODA bylo okrskovou volební komisí započteno více hlasů než kolik jim správně příslušelo. Z hlasovacího lístku, na kterém byla označena pouze volební strana, obdržel hlas každý kandidát této volební strany bez omezení počtu volených členů zastupitelstva. V důsledku toho obdrželo hlas všech devět kandidátů uvedených volebních stran, ačkoli počet členů volených do zastupitelstva obce J. činil pouze sedm.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d/ rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (viz též § 72 odst. 1 písm. a/ zákona o Ústavním soudu). Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.
Napadené usnesení krajského soudu bylo vydáno v řízení podle § 90 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, které je postaveno na ochraně nejen subjektivních práv, nýbrž zejména na ochraně objektivního veřejného zájmu. Z toho např. vyplývá, že žalobu podle tohoto ustanovení soudního řádu správního může podat i osoba, která se voleb vůbec fakticky neúčastnila. Naproti tomu v řízení o ústavní stížnosti podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen zákon o Ústavním soudu), Ústavní soud posuzuje pouze zásah do subjektivních základních práv nebo svobod stěžovatele. Ve volebních věcech tak občané mohou namítat zejména porušení čl. 21 Listiny základních práv a svobod, zvláště pak porušení aktivního a pasivního volebního práva.
Namítá-li stěžovatel porušení svého aktivního či pasivního volebního práva, je tato námitka zjevně neopodstatněnou, pokud se konalo ve volbách opakované hlasování. V tomto hlasování totiž mohl svá práva znovu uplatnit. Řízení o ústavní stížnosti je přitom postaveno na principu subsidiarity, podle kterého Ústavní soud zasahuje tehdy, není-li náprava jinými prostředky možná. Tomu odpovídá, že se nelze dovolávat ochrany u Ústavního soudu, pokud bylo dosaženo nápravy jinými prostředky. I kdyby Ústavní soud připustil stěžovatelovu argumentaci, že krajský soud prohlásil hlasování při volbách do zastupitelstva obce J.za neplatné v rozporu se zákonem, a tím zasáhl do stěžovatelova aktivního a pasivního volebního práva, nelze tuto námitku považovat za opodstatněnou, konalo-li se již v těchto volbách opakované hlasování a byla-li tímto postupem stěžovateli poskytnuta dostatečná ochrana jeho volebního práva. Případným nesprávným rozhodnutím krajského soudu sice skutečně mohlo být dotčeno stěžovatelovo volební právo. Především pasivní volební právo stěžovatele mohlo být porušeno tím způsobem, že mu prohlášením hlasování za neplatné bylo znemožněno přímo se podílet na správě věcí veřejných ve smyslu čl. 21 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud poukazuje na to, že zákonodárce v právní úpravě voleb do zastupitelstev obcí nezakotvil zvláštní volební stížnost k Ústavnímu soudu. Také v zákoně o volbách do zastupitelstev v obcích nikterak nezohlednil možnost podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o neplatnosti voleb, resp. hlasování, a vliv tohoto podání na konání opakování voleb, resp. hlasování.
Ústavní soud dále konstatuje, že stěžovatel nepodal návrh na přiznání odkladného účinku. Podle § 79 zákona o Ústavním soudu však může být vykonatelnost napadeného rozhodnutí odložena jen na návrh stěžovatele. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že stěžovatel požádal o nedodržení pořadí ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem ke krátké době mezi podáním ústavní stížnosti a konáním opakovaného hlasování a k časové náročnosti doručování a též vzhledem právní úpravě voleb, která s možností podání ústavní stížnosti přímo nikterak nepočítá, nebylo možno o ústavní stížnosti do dne opakování hlasování rozhodnout.
Dne 16. 12. 2006 se v obci Jiřetín pod Bukovou skutečně konalo opakované hlasování ve volbách do zastupitelstva obce. Tímto opakováním hlasování byla stěžovateli zaručena možnost volit a tím i dostatečná ochrana jeho aktivního volebního práva. Z veřejně přístupných výsledků hlasování konaného dne 16. 12. 2006 (přístupné např. na www.volby.cz) Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl zvolen do zastupitelstva obce J. I případný zásah do stěžovatelova pasivního volebního práva byl tedy opakováním hlasování zhojen.
Vzhledem k výše uvedenému a k tomu, že Ústavní soud v dané věci nevystupuje jako volební soud, nýbrž jako orgán ochrany subjektivních základních práva a svobod Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2007
Vojen Güttler, předseda senátu