Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatele A. K., o návrhu na zrušení zák. č. 112/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Petitem návrhu ze dne 14. 2. 2007, doručeném Ústavnímu soudu dne následujícího, se navrhovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil všechny "diskriminační zákony" a "změny, které svými změnami zavádí poškozování občanů ČR". Z obsahu návrhu je patrné, že stěžovatel brojí proti zák. č. 112/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, který považuje za diskriminační.
Ústavní soud se při své činnosti musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a pravomoci, zejména Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud nemůže tyto zákonné kompetence překračovat už vzhledem k čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle nějž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Rušit zákony nebo jejich jednotlivá ustanovení je Ústavní soud oprávněn toliko v mezích zmocnění vyplývajícího z čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, tedy je-li takový zákon nebo jeho část v rozporu s ústavním pořádkem.
Podle § 64 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu může být návrh na zrušení zákona jednotlivou osobou podán toliko spolu s ústavní stížností, nastala-li uplatněním napadeného zákona skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a je-li podle tvrzení stěžovatele napadený zákon v rozporu s ústavním zákonem.
Ústavní stížnost je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat tehdy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (viz čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Z návrhu na zahájení řízení musí být mimo jiné patrno, co návrh sleduje a čeho se navrhovatel domáhá (viz § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud po přezkoumání projednávaného návrhu nedospěl k závěru, že by se navrhovatel domáhal zrušení shora uvedeného právního předpisu v souvislosti s ochranou svých základních práv prostřednictvím ústavní stížnosti proti konkrétnímu pravomocnému rozhodnutí, opatření či zásahu orgánu veřejné moci, k němuž by došlo na základě uvedených právních předpisů. Samotné prohlášení, že určitý zákon považuje za diskriminační a dochází jím k "ochuzení občanů v jejich původních právech", nelze považovat za návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 72 zákona o Ústavním soudu, a na základě takového podání tedy nemůže dojít ani k zahájení řízení o zrušení zákona ve smyslu § 64 odst. 1 písm. e) a § 74 zákona o Ústavním soudu.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud kvalifikoval návrh jako podaný někým zjevně neoprávněným. Ústavní soud jej proto dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, odmítl.
Vzhledem k uvedenému se jevilo nadbytečným vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání (stěžovatel nebyl řádně zastoupen, jak to vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu