Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti V. Š., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 22 Cdo 3189/2006, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 38 Co 161/2003, a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 1. 2003, sp. zn. 4 C 557/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 2. 2007, se stěžovatelka domáhala s odkazem na porušení Ústavy zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Protože ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka byla přípisem ze dne 13. 3. 2007 upozorněna na konkrétní vady jejího podání a na povinné zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem. Současně byla poučena o následcích, spojených s neodstraněním vytčených vad. Přestože tuto výzvu stěžovatelka obdržela dne 14. 3. 2007, ve stanovené 20 denní lhůtě vady ústavní stížnosti neodstranila ani nepožádala o prodloužení této lhůty. Pouze do spisu zaslala bez průvodního dopisu sdělení adresované předsedovi České advokátní komory.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť v určené lhůtě nebyly odstraněny její vady.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2007
Stanislav Balík soudce zpravodaj