Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o námitce podjatosti, vznesené proti soudci Jiřímu Nykodýmovi stěžovatelem ing. P. Ch., v rámci řízení o ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 837/06, takto:
Soudce zpravodaj Jiří Nykodým není vyloučen z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 837/06.
Odůvodnění:
V podání ze dne 23. 12. 2006, doručeném Ústavnímu soudu dne 27. 12. 2006, vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudce (soudců), kteří se prý účelového zásahu do jeho práv dopustili v jiných řízeních nebo kteří byli jakkoliv nápomocni. V předmětné věci se tato námitka týká soudce Jiřího Nykodýma, který je soudcem zpravodajem a rozhodoval jako soudce zpravodaj o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. II. ÚS 222/06.
Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. citovaného zákona je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání než je funkce soudce Ústavního soudu.
Ve vyjádření k námitce podjatosti soudce Jiří Nykodým uvedl, že se v této věci necítí být podjatý, neboť nemá žádný poměr k projednávané věci, k účastníkům, k vedlejším účastníkům ani k právnímu zástupci stěžovatele. Sama okolnost, že navrhovatelé vyjadřují nespokojenost s předchozími rozhodnutími II. senátu Ústavního soudu, jakož i se soudcem samotným v pozici soudce zpravodaje, nezakládá - podle jeho vyjádření - důvod vyslovení podjatosti, neboť z přijatého právního názoru nelze usuzovat na poměr k jiné věci ani na poměr k účastníkovi řízení.
I. senát Ústavního soudu určený rozvrhem práce k rozhodnutí o vyloučení soudce II. senátu neshledal, že by byly dány důvody pro vyloučení soudce Jiřího Nykodýma. Rozhodovací činnost soudce Ústavního soudu v jiné věci projednávané a rozhodované v řízení u tohoto soudu nelze považovat za jeho poměr k věci v tom smyslu, jak stanoví § 36 zákona o Ústavním soudu. Poměr k věci je nutno chápat jako osobní vztah soudce k výsledku jednání před Ústavním soudem, tj. v konkrétní projednávané věci a nelze jej interpretovat takovým způsobem, že účast na projednání a rozhodování o předchozích ústavních stížnostech je důvodem k vyloučení soudce z projednávání a rozhodování o jiné ústavní stížnosti téhož stěžovatele.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl I. senát ústavního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2007
Vojen Güttler v.r. předseda senátu