Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Jitkou Fišerovou, advokátkou v Plzni, U Zvonu 11, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. června 2007, sp. zn. 9 To 58/2007, a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. prosince 2006, čj. 9 T 98/2004-942, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se dovolává ochrany před Ústavním soudem proti shora uvedeným rozhodnutím, když tvrdí porušení čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel dle zjištění Ústavního soudu (č. l. 7 spisu Ústavního soudu) nepodal proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě dovolání k Nejvyššímu soudu.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel mohl z důvodů uvedených v ústavní stížnosti (jednak ústavní vady trestního řízení, spočívající zejména v použití utajených svědků, jednak právní kvalifikace jako zvlášť nebezpečného recidivisty) podat dovolání k Nejvyššímu soudu podle § 265b tr. ř., přičemž této možnosti nevyužil; takovéto dovolání nemohl Nejvyšší soud odmítnout z důvodů závisejících na jeho uvážení. Ústavní soud neshledal důvody podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, resp. stěžovatel je ani netvrdil. Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je nepřípustná, a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2007
Jiří Mucha soudce Ústavního soudu