Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky M. B., zastoupené Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 6, 301 00 Plzeň, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2006 sp. zn. 8 Tdo 1418/2006, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. července 2006 sp. zn. 8 To 64/2006 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 3 T 4/2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 3 T 4/2005 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. července 2006 sp. zn. 8 To 64/2006 byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., pročež byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti let a pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s dozorem.
Označené usnesení odvolacího soudu napadla, opíraje jej o (tvrzený) dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. listopadu 2006 sp. zn. 8 Tdo 1418/2006, vycházeje ze závěru, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu [§ 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu], odmítl. V rámci posouzení obsahu mimořádného opravného prostředku stěžovatelky se zřetelem k formálně označenému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud rovněž učinil předmětem svých úvah námitky založené na tvrzení o vadách v procesním poučení svědka, rozsahu dokazování, jakož i hodnocení provedených důkazů. To v mezích, zda jsou způsobilé založit relevantní zásah do zásad spravedlivého procesu ve smyslu výsledného právního posouzení věci.
Uvedená rozhodnutí obecných soudů stěžovatelka napadla ústavní stížností, přičemž s poukazem na blíže rozvedené výhrady upínající se ke zjišťování skutkového stavu tvrdila, že v její trestní věci došlo k pochybením v realizaci důkazního procesu, jejichž následkem bylo nesprávné zjištění skutkového děje. S odkazem na porušení svých ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Napadené usnesení Nejvyššího soudu je odůvodněno způsobem ústavně souladným. Námitky stěžovatelky zpochybňující řádnou realizaci důkazního procesu Nejvyšší soud posuzoval, takto i ve shodě s judikaturou Ústavního soudu, z pohledu označeného dovolacího důvodu, resp. úsudku o jeho obsahovém naplnění pouze v tom omezeném rámci, zda případně nezakládají extrémní (protiústavní) exces promítající se následně, tedy (pouze) zprostředkovaně do vyvozených právních závěrů (srov. kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 55/04, II. ÚS 193/04, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 670/05, II. ÚS 29/06); uvedené konsekvence tvrzených skutkových vad však v daném případě neshledal. Podrobně se vyjádřil i k namítané absenci procesního poučení svědka (str. 4 usnesení). Proto Ústavní soud posoudil v této části návrh stěžovatelky jako zjevně neopodstatněný.
Pokud tato kasačním návrhem napadla rovněž usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. července 2006 sp. zn. 8 To 64/2006 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 3 T 4/2005, v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené, neboť stěžovatelkou podané dovolání nebylo s ohledem na shora uvedené posledním procesním prostředkem, který zákon k ochraně jejího práva poskytoval [§ 72 odst. 3, odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na základě těchto důvodů bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2007
Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu