Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl, a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížností napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2006 č. j. 12 Cmo 195/2006-33 zrušil.
Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části směřující proti výroku pod bodem II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2004 č. j. 61 Ro 5034/2004-9 Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, s odkazem na princip subsidiarity ústavní stížnosti, resp. zásady minimalizace svých zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci, odmítl pro nepřípustnost, neboť stěžovatelka bude mít i nadále možnost v řízení před Vrchním soudem v Praze nebo před Městským soudem v Praze skutkově a právně kontradiktorním způsobem argumentovat. S námitkami stěžovatelky směřujícími proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze, se Ústavní soud vypořádal již ve svém předchozím nálezu ze dne 20. 3. 2006 sp. zn. IV. ÚS 199/05.